Stávka ala Amerika...
zebrajci starenkaSuchel, Ivan Tenkrát nám vypadla síť v celém oddělení na ochranu starších spoluobčanů. http://ehsd.org/adult000.html Chvilku jsem hledal a testoval, až jsem přišel na to, že ten novej šikula ve snaze prokázat své znalosti v zabezpečení sítě znemožnil přístup všem, tedy i zamětnancům. Každý, kdo mě zná, ví, jaký jsem kliďas, ale to, že jsem nemohl na síť ani já, mě docela rozladilo. Zavolal jsem mu tedy vysílačkou a stroze ho požádal o vysvětlení. On mě docela podrážděně odpovĕděl, že nemá čas. A to se nemělo stát.
"Ralph," řekl jsem odměřeně, " já tu mám 200 lidí, co nemohou pracovat. Koukej mi tam pustit, ať s tím mohu nĕco udĕlat!"
Po krátké pause se Ralph ozval znovu: "Říkám ti, že nemám čas, navíc jsem tvůj nadřízený!"
Jenomže tohle se už opravdu nemělo stát. Náš rozhovor poslouchalo spousta jiných zaměstnanců a já neměl jinou možnost než stát si na svém. Byla to zkrátka jedna z těch hloupých situací - kdo z koho.
"Jako nadřízený bys měl vědět čemu dát přednost. Koukej hnout tim tlustým zadkem." Ale tohle jsem zase asi neměl dělat já, protože z rádia se ozvalo: "Jsem v kanceláři u ředitele, všecko slyší!"
Najednou tu byl zas ten mnĕ tolik známý pocit houpajícího se ledu a slabosti v kolenou, ale i zvědavé pohledy ostatních. Vĕdĕl jsem ,že to musím udĕlat a v duchu jsem se už viděl ve frontě na podporu. Představoval si ženu, jak mi proklíná, vyčítavé pohledy dětí i našich dvou hladovějících psů ... Zhluboka jsem se nadechl:
"O to rychlejc bys měl hnout zadkem, dávám ti pět minut, pak na to kašlu a jedu do Mexika." A bylo to venku, nešlo to jinak, moje čest byla v sázce... Po pěti minutách čekání na odpověd jsem se sebral a odešel.
Dolů na mexickou hranici to netrvalo snad ani deset hodin. V Tijuana jsem si našel ten nejlacinější a asi také nejšpinavější pokoj a vyrazil do ulic. http://maps.google.com/maps?f=q&hl=en&geocode=&q=tijuana&ie=UTF8&ll=32.54334,-117.03804&spn=0.258737,0.422974&z=11&iwloc=addr Měl jsem pro tu příležitost vlněné pončo a moji zaprášenou buřinku. Vĕřím totiž, že lidé se nejlépe poznávají, když se snažíte být jako oni. Tijuana je klasickou "výkladní" skříní mexické korupce. Najdete tam, na co si vzpomenete. Krásný kostel z 18. století s tĕmi nejhroznĕjšími cetkami z plastiku místo obrazů a soch. Zcela nahoře u zvonice plastová kadibudka a všude na zemi kolem ní plno důkazů, jak nedočkaví mše dokáží být místní i přespolní. Trošku té močůvky tvořilo i kola rovnou nad kůrem. Bary a díry všeho druhu, žebráci bez nohou, žebráci předstírající chybĕjíci nohy, profesionálové a profesionálky všech řemesel, prosící indiánské dĕti povzbuzované rodiči zevlujícími za rohem, přehlídka lidských úchylek i šikovností všeho druhu. Ale také trhové čtvrti se solidními obchodníky. Jednou večer jsem se octl v malinké místnosti plné kouře. Jakmile jsem vkročil, vše utichlo a pohledy mexikánů mĕ nenechaly na pochybách, že poznali gringa. Moje pončová a buřinková kamufláž nebyla nic platná. Abych zachoval tvář, řekl jsem co nejlepší španĕlštinou: "Tequila, porfavór."
Špinavý barman mi tiše nalil nespouštějíce ze mne oči a posunul sklenku mým smĕrem . Podle rady zkušených kamarádů jsem vytáhl nůž (to aby vidĕli, že ho mám) a zakrojil do citrónu, (to zase aby vidĕli, že přicházím v míru) který byl na pultu v misce. Ale oni na mĕ pořád jen tiše zírali. Nebylo to zrovna příjemné, když mi najednou na rameno zaklepala ohnutá indiánská stařena. "Bamos," řekla a odvedla si mĕ ke svému stolu, u kterého byly o stĕnu opřené zřejmĕ její vidle. Chudĕra unavená se musela vrátit z pole. Zapálila si fajfku, jak už to indiánky dĕlají, objednala si tequilu a najednou byla taverna zase plná ruchu. Babička mĕ tenkrát zachránila přinejmenším od pĕkného výprasku.
Druhý den jsem si odmávl autobus do Tecate, http://maps.google.com/maps?f=q&hl=en&geocode=&q=tecate&ie=UTF8&ll=32.575604,-116.634636&spn=0.064661,0.105743&z=13&iwloc=addr kde mĕ zaujaly hloučky smĕjících se dĕtí v hezkých školních uniformách. Moje zvĕdavost mi nedala a já se rozhodl podívat, kam všechny jdou. Cestou se zastavily u zmrzlináře, chvilku hrály fotbal a pak k mému velikému překvapení došly na kopec, co připomínal kladenské haldy. Všude se tam k sobĕ choulily boudičky z plechu a dřeva - opravdické gheto. Byl jsem zmatený - takhle krásnĕ oblečené dĕti, ta zmrzlina, ten smích..., vždyť přece podle všech našich zaběhlých představ a kritérií musí být nešťastné, špinavé, nemocné a ony zatím...
Večer u třetí tequily jsem na to přišel - ano i chudoba je pojem relativní.
Můj předposlední den jsem strávil v Rosaritu, http://maps.google.com/maps?f=q&hl=en&geocode=&q=rosarito&ie=UTF8&ll=32.370683,-117.060013&spn=0.129617,0.211487&z=12&iwloc=addr mĕstečku na pobřeží severní Baja California. Bylo asi tak kolem druhé hodiny odpoledne a já stál ležérně opřený o sloup u hlavní ulice, pil pivo a pozoroval cvrkot.
Pončo a zaprášená buřinka mĕ hezky umístily do prostředí. Když najednou za sebou slyším:
"Ty vole vem ho! Ten je jasnej."
Chvilku to trvalo, než jsem si uvědomil, že mluví česky a že ten koho mají "vzít˝, jsem vlastně já.
Za chvilku jsem slyšel cvakat fotoaparát, jak mě ten jeden "bral" ze všech možných stran. Samozřejmě, že mi to nedalo a zapálil jsem si malý doutník, čepejřil se a pózoval jako správnej Chicano. (čti čikáno)
Pak už jen stačilo se otočit podívat do očí panu fotografovi, aby celá skupina zmlkla. Velice klidnĕ, s doutníkem v ruce, jsem procházel za jejich zády kolem stolu. Bylo vidĕt, jak jsou celí nesví. Trošku jsem si je takhle vychutnal, a pak zřetelnou češtinou pronesl: "A co takhle rundu pánové?"
"Já vám kluci říkal, nechte toho, nikdy nevíte, na koho narazíte," řekl jeden vyčítavě na adresu fotografa. Ale to už jsme se začali všichni smát.
Byla to skupinka lidi z ruzyňského letištĕ a moc se jim tam líbilo.
Po týdnu stávkovací dovolené jsem se vrátil do práce. Můj šéf mĕ uvidĕl a povzdychl si: "Co jsi to zase udĕlal? Bože můj musíme na osobní." A jelo se. Na osobním mě pokárali, ale, že jsem to myslel dobře, nic se nestalo. Pan ředitel jim napsal, ze si váží mého přístupu a schopností čelit nátlaku shora, ale nelíbilo se mu, jak jsem s Ralphem mluvil. Musel jsem proto na povinné školení o slušném chovaní na pracovišti.
Pozdĕji mi kluci řekli, že Ralph dal vše do pořádku ten samý den a mĕl velký průšvih právĕ u ředitele.
Ivan Suchel
O hodných lidech ,hasičích a policajtech mimo mísu.
Ze služebního vozu vystoupila drobnější blondýnka a vyšší hubený policista. A pak najednou jako když mávne proutkem a já se ocitl v období normalizace. Paní po mně nekompromisně vyjela, že jsem neměl psa pod kontrolou a tím poruši
Ivan Suchel
Kulturní šok jako rána do žaludku
Je pozdě, plížím se jako kojot do kurníku , všude je tma a ticho. Mám strach abych Dášu neprobudil, má toho chudák za celý den dost.
Ivan Suchel
Jason
Každý, kdo má nebo někdy měl pejska, mi potvrdí, že pes dokáže s páníčkem komunikovat lépe než člověk. Myslím tím, že neodmlouvá a většinou, na rozdíl od člověka, jde bez okolků rovnou k věci.
Ivan Suchel
CNN nebo TASS?
"Cože?" Nemohl jsem věřit svỳm uším. Pokaždé když s někým z Čech mluvím, tak mi vyrazí dech nějakou takovou jobovou zvěstí. Nejhorší na tom je, že většina lidí tam "doma " v Čechách tomu věří. A proč vlastně ne? Je to přece "naše" CNN, která tvrdí, jak je v USA špatně a jak je Amerika ve své nabubřelosti konečne na dně.
Ivan Suchel
A zase doleva...
1985 Báseň pro soudruha Lemona, který tvrdil, že strana potřebuje takového rebela jako jsem byl já..
Ivan Suchel
Růže a maso
U dřezu ve váze jediná růže
Ivan Suchel
To mě těší že jsme Češi
A je to tady! Minulý týden jsem se zastavil v české hospůdce uprostřed Concordu DJ's Bistro, (http://djsbistro.net/index-2.html
Ivan Suchel
Srpen 1968 a jeho vliv na mladého “mĕ”.
Pamatuji se , že mi bylo tenkrát dvanáct let a stáli jsme v dešti ve frontě k zápisu ke skautům. Bylo to tenkráte něco senzačního, výhra "socialismu s lidskou tváří" a hlavně to nebyl nenáviděný pionýr. Hned po zápisu jsme šli na tůru a bĕhem pár mĕsíců nás naučili spoustu nových užitečných věcí.
Ivan Suchel
Nemocnice
Konečně ležím, ležím a přemítám kam se podívám, všude bílá. Na Filipínách je to barva smutku. Strašlivé ticho ruší jen neúprosné pípání srdečních monitorů.
Ivan Suchel
San Franciská délta a pobřeží Pacifiku
Je tomu už pár týdnů, co jsme se s Lukášem dohodli, že je na čase trošičku "přitvrdit." Totiž aby jste rozuměli, je mu už 13 a půl a jezdit na San Franciské déltě v double kajaku už není pro něj dostatečně uspokojující. Začíná se na něm pomalu nudit a ani prohlídky napůl potopených lodí už nejsou pro něj ničím vzrušujícím
Ivan Suchel
Ústí nad Labem 12/03/86
V nádražní restauraci... opilá žena hasí svou žízeň.
Ivan Suchel
KKK aneb Kladno - Kalifornie - Koperník
Bylo to někdy v osmdesátých letech, za presidenta Reagana,
Ivan Suchel
Ceny benzínu a smutek táty kalifornského teenagera.
Už je to delší dobu, co mě stejně jako ostatní lidi, co je znám, trápí vysoké ceny benzínu. Zasahuje mi to dost ošklivě do rozpočtu. A jako by to nebylo málo, potom co jsem odešel od ženy
Ivan Suchel
Šťastný odchod
Až jednou vstanu,
Ivan Suchel
Voják a dívka
Odpočiň si má milá. Polož se a zavři oči.
Ivan Suchel
Dvořák, Janáček v San Francisku, národní hrdost a spálená vlajka
Zrovinka, když jsem dorazil domů, zazvonil telefon. “Tak jak se daří?” ptala se mĕ Míla a já byl docela rád, že si budu mít s kým popovídat. Chtĕla, abychom přijeli s Martinou zahrát k ní do Montary − překrásné vísky na útesech nad Pacifikem. http://www.montara.com/
Ivan Suchel
Dana
“Ty tvoje básničky! Takový bláboly víš, že jsem nikdy nepochopila proč to píšeš? Nikdy jsem nerozumnĕla co se tím vlastnĕ snažíš říct! A to se týká i tĕch tvejch českejch básniček! Proč se nepustíš do nĕčeho co ti aspoň trošku jde? Jako třeba hraní na kytaru, písniček. ! Já tu tvojí potřebu psaní žvástů prostĕ nepochopím!”
Ivan Suchel
A zase nám lžou aneb jsme na prahu třetí svĕtové války?
Na mých cestách východni zátokou prosycenou kouřem požárů, kterých tu současnĕ hoří vice než 800, mĕ včera upoutal na rádiu Michael Savage a jeho komentář k “nešťastné” sebevraždĕ izraelského vojáka IDF.
Ivan Suchel
Variace Na Petra Bezruče / Ūtěk
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 40
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1672x