KKK aneb Kladno - Kalifornie - Koperník
když si mě do kanceláře zavolal pan Koťátko, vedoucí dopravy Kladenské Jednoty, a povídá :
˝ Dneska není co vykládat, tak budete bourat vrata u autobazaru.˝
A bylo dojednáno, než jsem se nadál byl jsem spolu s dalšími dvěma kolegy, železnou palicí, klíny a jiným nutným nářadím venku v podzimním chladu. Nikdo nám pořádně neřekl co máme dělat natož jak. Věděli jsme jen, že je zima a že musíme zbourat jeden sloup abychom mohly rozšířit vrata pro nákladní vozy. Dělali jsme co jsme mohli, jeden z nás šel vždy pro pivo zatímco druzí dva se snažili nějakým způsobem rozbít ten strašný železobetonový sloup. Mlátili jsme do něj jak se dalo , ale výsledky nebyly moc povzbuzujíci. Ovšem s přibývajícím pivem se začalo i to málo zdát jako ūžasný výkon hodný stachanovského řádu. A jak nás to učili ve škole. Nepřímá ūměra je--- čím více piva tím menší chuť do práce, ale chuť na pivo roste přímo neūměrně. Ani jsme si v tom zápalu nevšimli, že se na nás už delší dobu dívá příslušník VB.
"No tak soudruzi." Řekl. "Takhle tady být nemůžete. Za půl hodiny tu půjde průvod a sovětská delegace.˝
"Ale soudruhu" namítl jsem vidě příležitost udělat si legraci z třídního nepřítele." Vždyť mi tu plníme plán. Strana potřebuje, aby tahle vrata byla dokončena co nejdříve." Podíval se na mne nedůvěřivě jakobych byl z jiné planety a řekl že chápe , ano stranické ūkoly se musí plnit, ale že jsme špinaví a to by špatně reprezentovalo naší dělnickou třídu. Dal nám pět minut na to abychom zmizeli. Kluci mi samosebou patřičně vynadali za to, že jsem se snažil mařit ūřední výkon. Neviděli v tom, jako já, příležitost si utáhnout z bolševického režimu, ale šanci jít v pracovní době na pivo což byl tenkrát jeden z výdobytků. Než jsem se nadál byli pryč a já zůstal sám. Schovaný za rohem, aby mě příslušnik neviděl jsem usilovně přěmýšlel jak na to. Najednou slyším hudbu provázenou nesouvislými výkřiky typu; "Reagane zhyň!" anebo, " Pryč s neutronovou bombou!"
To byla moje příležitost, naházel jsem si spadané shnilé listí do vlasů, naplnil jím kapsy, nalepil různě na i tak špinavé montérky a vyrazil. Plán byl zcela jednoduchý, půjdu mávat ruské delegaci a svým zjevem zostudím dělnickou třídu. Na kraji chodníku mě padla do oka prázdná popelnice. Bez jakéhokoliv přemýšlení jsem se do ní nasoukal jako že se zavřu a na delegaci juknu v poslední chvíli. Jenomže se ukázalo, že i při mé malé postavě by to byl nadlidský výkon a tak jsem se zase začal soukat ven. S blížící se delegací přicházel čím dál větší strach. A pak se to stalo... Dnešní Hajnova ulice nebyla tenkráte moc udržovaná, příkrý svah plný kočičích hlav a nerovností. Nebylo divu, že se popelnice překotila a kutálela i se mnou rovnou směrem k hrdě kráčející Ruské delegaci. Zastavila se nárazem na pouliční lampu asi tak deset metrů od nich. Co bylo dál se moc nepamatuji jen to, jak jsem u výslechu tvrdil pořád dokola, že jsem plnil plán Jednoty a když nám soudruh příslušník řekl, že se máme schovat tak jsem ještě uklízel tu popelnici, ale pak mi došlo, že je pozdě a mám špinavé montérky a tak jsem se chtěl do ní schovat. V podstatě jsem nelhal a jim nezbylo nic jiného než mě pustit.
O mnoho let později, o mnoho starší a rozumnější jsem začal pracovat pro sociální správu Contra Costa County jako počítačový technik. Naše firma se dostala do finanční tísnĕ a ředitel pan John Cullen chodil po distriktech a ujišťoval všechny , že se propouštět nebude. Po týdnu si to zopakoval, ale tentokrát smutně kýval hlavou, že si jako musíme všichni stejným dílem utáhnout opasky. A pár týdnů na to už dával seznamy lidí kteří sice nebudou propuštěni, ale přeřazeni na jinou méně placenou práci. Jsme státní úřad a pracuje tu velké procento svobodných matek. Jestli mě něco náštve, je to nespravedlnost a jestli jsem proti něčemu bezmocný, je to ženský pláč. A tyhle ženy najednou přišly o domy, auta, ale hlavně budoucnost jejich dětí kterou tak usilovně budovaly.
Kamkoliv jsem jen vkročil bylo slyšet pláč a vzlykot. Po několika dalších týdnech nám všem pan Cullen poslal poděkování za pochopení složité situace a zároveň oznámení o přijetí nového ředitele operací...Nebylo těžké zjistit, že nový ředitel bude mít plat $120,000.00 ročně a ještě bude potřebovat sekretářku což by firmu stálo minimálně dalších $60,000.00. Moc jsem nepřemýšlel a napsal výzvu panu Cullenovy aby si to rozmyslel nebo bude zle. Nazval jsem ho prolhaným podvodníkem, typickým politikem s arogancí hodnou ignoranta a bůh ví čím ještě ovšem tak aby mne nemohl soudit za urážku. No a poslal jsem to všem 2500 zaměstnancům. Můj prst byl ještĕ na klávesnici když zazvonil telefon z osobního oddělení a prý proč jsi to udělal? Hned na to mě na vysílačce volal Marco, náš inženýr přes počítačové sítě. " Ajvn proč se vždycky takhle namočíš? Máš to zapotřebí?" Marco dostal příkaz stáhnout můj vzkaz ze serveru.
Šéfová osobního mě chtěla okamžitě propustit, svolala "vojenský" soud který jsem s ūsmĕvem upozornil na první článek ūstavy zaručující právo se svobodně vyjádřit, stěžovat si a míti svoji víru. Oni na to, že ano, ale tohle je firma a platí firemní pravidla. Já zase , že jsem žádná nepodepsal, ale zato jsem přísahal, že budu chránit ūstavu a oni nejsou soukromá firma, ale součást státní správy. No, odložili mé propuštění o týden. Pak si mě znovu zavolali a že prý to se svobodou projevu nemá co dĕlat. Můj přečin byl , použití firemní sítĕ ze své vůle bez předchozího schválení. Na to jsem nemohl nic říct, vĕdĕl jsem , že za tohle nebudu propušten. Ještĕ abych pochopil jak si cení ūstavy mě dali seznam novinových agentur a webstránek kde rádi přijmou a otisknou mé stížnosti a propustily mně na tři dny bez placení. Po několika odvoláních jsem dostal jeden den zaplacený jako extra dovolenou. Když jsem se vrátil do práce každý mě vítal s ūsměvem. Dodnes po tolika letech mě i noví zaměstnanci znají jménem...
Jak tak píši tento článek, koukám na krásný západ slunce nad Cartinezkou ūžinou, myslím na Koperníka a Galilea. Na to jak i v dnešní dobĕ umlčujeme nepohodlné a nežádoucí a je jedno jaký zrovna vládne systém. Myslím na Izrael jak ji každý nutí vyměnit zem za ten samý mír jako jsme my kdysi vyměnili Sudety. Na bezejmenné masy pitomců co dodnes odmítají prostou pravdu ve jménu čehosi o čem sami nic neví a kteří ochotni čehokoliv jdou za svým vůdcem.. Nepřemýšlí, nemusí, oni to ti ředitelé, různí aparátčíci, Gorové, Husákové, Greenpeaceové a jim podobní velekněží myslí dobře. Nebo ne? Vždycky tomu tak přece bylo.
Ale stačí se jen podívat odkud a kam jdou peníze...pak nám to snad všem dojde a s ulehčením si řeknem;
"A přece se točí."
Ano točí, vždycky se točila a ještě dlouho bude, stejnĕ jako my lidé navzdory zkušenostem...pořád zkoušíme stejné dveře...
Ivan Suchel
O hodných lidech ,hasičích a policajtech mimo mísu.
Ze služebního vozu vystoupila drobnější blondýnka a vyšší hubený policista. A pak najednou jako když mávne proutkem a já se ocitl v období normalizace. Paní po mně nekompromisně vyjela, že jsem neměl psa pod kontrolou a tím poruši
Ivan Suchel
Kulturní šok jako rána do žaludku
Je pozdě, plížím se jako kojot do kurníku , všude je tma a ticho. Mám strach abych Dášu neprobudil, má toho chudák za celý den dost.
Ivan Suchel
Jason
Každý, kdo má nebo někdy měl pejska, mi potvrdí, že pes dokáže s páníčkem komunikovat lépe než člověk. Myslím tím, že neodmlouvá a většinou, na rozdíl od člověka, jde bez okolků rovnou k věci.
Ivan Suchel
CNN nebo TASS?
"Cože?" Nemohl jsem věřit svỳm uším. Pokaždé když s někým z Čech mluvím, tak mi vyrazí dech nějakou takovou jobovou zvěstí. Nejhorší na tom je, že většina lidí tam "doma " v Čechách tomu věří. A proč vlastně ne? Je to přece "naše" CNN, která tvrdí, jak je v USA špatně a jak je Amerika ve své nabubřelosti konečne na dně.
Ivan Suchel
A zase doleva...
1985 Báseň pro soudruha Lemona, který tvrdil, že strana potřebuje takového rebela jako jsem byl já..
Ivan Suchel
Růže a maso
U dřezu ve váze jediná růže
Ivan Suchel
To mě těší že jsme Češi
A je to tady! Minulý týden jsem se zastavil v české hospůdce uprostřed Concordu DJ's Bistro, (http://djsbistro.net/index-2.html
Ivan Suchel
Srpen 1968 a jeho vliv na mladého “mĕ”.
Pamatuji se , že mi bylo tenkrát dvanáct let a stáli jsme v dešti ve frontě k zápisu ke skautům. Bylo to tenkráte něco senzačního, výhra "socialismu s lidskou tváří" a hlavně to nebyl nenáviděný pionýr. Hned po zápisu jsme šli na tůru a bĕhem pár mĕsíců nás naučili spoustu nových užitečných věcí.
Ivan Suchel
Nemocnice
Konečně ležím, ležím a přemítám kam se podívám, všude bílá. Na Filipínách je to barva smutku. Strašlivé ticho ruší jen neúprosné pípání srdečních monitorů.
Ivan Suchel
San Franciská délta a pobřeží Pacifiku
Je tomu už pár týdnů, co jsme se s Lukášem dohodli, že je na čase trošičku "přitvrdit." Totiž aby jste rozuměli, je mu už 13 a půl a jezdit na San Franciské déltě v double kajaku už není pro něj dostatečně uspokojující. Začíná se na něm pomalu nudit a ani prohlídky napůl potopených lodí už nejsou pro něj ničím vzrušujícím
Ivan Suchel
Stávka ala Amerika...
No tak tohle se mi přihodilo asi před sedmi lety. Byl jsem u sociálky asi rok jako IT, helpdesk, network support a vůbec, když se naše firma rozhodla najmout více lidí a rozdělit nás na dvě skupiny. Z ničeho nic najmuli šéfa síťové skupiny a ten okamžitě začal prosazovat svoje metody. Problém byl, že toho moc o ničem nevěděl, natož o tom jak to chodí u nás, a upřímě řečeno, ani mu to moc nevadilo.
Ivan Suchel
Ústí nad Labem 12/03/86
V nádražní restauraci... opilá žena hasí svou žízeň.
Ivan Suchel
Ceny benzínu a smutek táty kalifornského teenagera.
Už je to delší dobu, co mě stejně jako ostatní lidi, co je znám, trápí vysoké ceny benzínu. Zasahuje mi to dost ošklivě do rozpočtu. A jako by to nebylo málo, potom co jsem odešel od ženy
Ivan Suchel
Šťastný odchod
Až jednou vstanu,
Ivan Suchel
Voják a dívka
Odpočiň si má milá. Polož se a zavři oči.
Ivan Suchel
Dvořák, Janáček v San Francisku, národní hrdost a spálená vlajka
Zrovinka, když jsem dorazil domů, zazvonil telefon. “Tak jak se daří?” ptala se mĕ Míla a já byl docela rád, že si budu mít s kým popovídat. Chtĕla, abychom přijeli s Martinou zahrát k ní do Montary − překrásné vísky na útesech nad Pacifikem. http://www.montara.com/
Ivan Suchel
Dana
“Ty tvoje básničky! Takový bláboly víš, že jsem nikdy nepochopila proč to píšeš? Nikdy jsem nerozumnĕla co se tím vlastnĕ snažíš říct! A to se týká i tĕch tvejch českejch básniček! Proč se nepustíš do nĕčeho co ti aspoň trošku jde? Jako třeba hraní na kytaru, písniček. ! Já tu tvojí potřebu psaní žvástů prostĕ nepochopím!”
Ivan Suchel
A zase nám lžou aneb jsme na prahu třetí svĕtové války?
Na mých cestách východni zátokou prosycenou kouřem požárů, kterých tu současnĕ hoří vice než 800, mĕ včera upoutal na rádiu Michael Savage a jeho komentář k “nešťastné” sebevraždĕ izraelského vojáka IDF.
Ivan Suchel
Variace Na Petra Bezruče / Ūtěk
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 40
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1672x