Už je to delší dobu, co mě stejně jako ostatní lidi, co je znám, trápí vysoké ceny benzínu. Zasahuje mi to dost ošklivě do rozpočtu. A jako by to nebylo málo, potom co jsem odešel od ženy
doslova a do písmene na vlastní kůži cítím jakou "cenu" má svoboda.
Ne, nestěžuji si , ale ekonomické zákony platí pro každého a já nejsem vyjímkou. Na rozdíl od Evropy má Amerika k tomuhle problému osobitý přístup. Málokomu se chce přestěhovat z pohodlného bezpečného vozidla do nějaké malé "sekačky na trávu" a tak se stalo, že se na trhu objevili osmiválce, ve kterých počítač přepíná z osmi válců na čtyři podle toho jakou má motor zátěž. Začali se prodávat veliké hibridy co udělají 21 mil na gallon, pomalu ale jistě začínají jezdit auta na vodíkové články atd. Navíc ceny velkých aut klesly neuvěřitelně dolů. Některé firmy zaručují při koupi nového vozu cenu benzínu $2.99 za gallon po tři roky nebo do 12,000 mil.
Já se rozhodl jít na to jinak, můj Ford už má 110,000mil, ale mám ho rád. Olej a filtry mu mění zdarma a ještě mě nikde nenechal. Navíc v práci mi platí dnes už 58.5 centů za míli a tak jsem si pořídil ještĕ malého sportovního Saturna, samozřejmě ojetého. Chvilku to trvalo než jsem si zvykl , že sedím skoro na vozovce a vzhledem k mé trpasličí postavě nevidím ve zpětném zrcátku nic než zadní křídlo. Ale abych řekl pravdu začíná se mi to líbit i když pocitu, že sedím ne v autě, ale v jakémsi plechovém obleku se asi jen tak nezbavím. Je to ale příjemné přijet k pumpě a místo stovky vytáhnout jen čtyřicet dolárků. Jestli to takhle půjde dál za necelý rok se mi to zaplatí.
Když auto uvidĕl můj syn Lukáš byl úplnĕ nadšený. "Táto, tohle je přesnĕ to co chci. " Než jsem se nadál už sedĕl za volantem. "Jé, to je manual. Naučíš mě to?"
A bylo to, na druhý den v nedĕli místo abychom plachtili na naší Kačence tak jsme strávili pod hrází celou vĕčnost rozjíždĕním a brždĕním. Musím uznat, že to Lukášovi docela šlo. Cestou domů jsem se nemohl ubránit dojetí. Neustále nenápadnĕ pokukoval jak a kdy šlapu na pedály. Občas prohodil jako zkušený šoféř ." Táto už bys mĕl přeřadit." A vůbec mi dával najevo svoje znalosti, abych si to snad s tím učením náhodou nerozmyslel.
Když jsem jel pak k sobĕ domů přišlo mi to najednou nĕjak líto. Lukáškovi je 13.5 nebude trvat dlouho a bude mít své vlastní auto. Nedávno to tu sice moudře zpřísnili, ale i tak - v patnácti a půl dostane povolení k řízeni a pod dohledem dospĕlého nad 25 let najede 50 hodin z toho 10 v noci , udĕlá školení a tradááá. Naštĕstí první rok nebude smĕt mít v autĕ žadné mladistvé.
Když bude chtít jezdit do školy, jako že ano, bude muset po vyučování a o víkendech chodit do práce jako je MCDonald atd, aby si mohl platit benzín a pojistku. A já už ho neuvidím tak často.Když to dobře dopadne bude z nĕho zodpovĕdný napůl dospĕlý človíček. A když ne, začne blbnout a vymĕní školu za plný ūvazek bez budoucnosti. S naivním pocitem bohatství bude rozhazovat a platit za kamarády, protože přece každý ví, že peníze = svoboda.
Chyba! Peníze = zodpovĕdnost a svoboda není o tom, že si jeden dĕlá co se mu zlíbí, ale o tom, že človĕk dĕlá to co má!!! A zkuzte jim to vysvĕtlit...
Ale tohle už je na rodičích a jejich síle a schopnostech vymĕnit tu falešnou lásku za lásku zodpovĕdnou. Podle amerických tradic, které jako všechno dobré pomalu mizí, dítĕ nechodící do školy by mĕlo chodit do práce a v 18 se odstĕhovat do svého. (Pokud ovšem nestuduje). Role rodičů se smrští na jakousi záchranou síť. Pomýlené dĕti tak brzo přijdou na to , že $250 týdnĕ nestačí ani na nájem a brzo se vrátí domů dostudovat. Je to vlastnĕ taková lekce životem. Možná to je ten důvod proč je tu přísnĕ zakázáno podávat alkohol mladistvím do 21 let. Příliš mnoho by se z pocitu své vlastní prohry muselo upít k smrti. Dokonce do 21 roku vĕku s alkoholem nesmĕjí ani pracovat jako prodavači.
Samozřejmĕ ,že nĕkteří v tom procesu podlehnou drogám a dopadnou špatnĕ, ale nebudu malovat čerta na zeď.
Je to můj syn a já budu muset začít bezohlednĕ dĕlat co se má...
Ať už to bude bolet sebevíc.
