Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Variace Na Petra Bezruče / Ūtěk

24. 06. 2008 18:40:10

Tak málo krve mám a ještě mně teče z úst

stroužek tmavé rudé barvy stéká po tváři dolů.

Každé slovo bolí a tak radši mlčím.

Nahý, slepý svou vlastní bezmocností a studem

pozoruji pohůnky v uniformách i bez

jak se horečně snaží něco inkriminujícího najít.

Z roztržené tuby zubní pasty vykukuje růžek stodolarově bankovky.

Naštěstí vytékající pasta milosrdně uschová jediný

důkaz naší zášti vůči socialistické společnosti.

Za další půlhodinu už stojím v hale s naším tříletým

Tomášem. Pláče a chce zpátky k mámě.

Ta ještě někde u výslechu musí dokazovat, že opravdu nevidí,

a že nemá v úmyslu poškodit republiku.

Snažím se Tomášovi vysvětlit že, je to jenom hra na vojáky, když se mě s lítostí

svěří že se mu chce čůrat.

Vedu ho ke dveřím a tu nám zastoupí cestu mladý voják v uniformě.

Beze slova cvakne uzávěrem samopalu a zamíří...

Nikdy v životě nezapomenu na ty nic nechápající dětské oči plné strachu

jako nikdy nezapomenu na ke všemu ochotného vojáka s kamennou tváří.

Nezapomenu na nenávist a sílu, která mě z ničeho nic prostoupila celým tělem.

“Vidíš Tome, je to jenom hra”; říkám a s dost velkým zadostiučiněním ho nechávám vyčůrat

do velkého květináče u vojákových nohou.

O mnoho let později na silnici 101 plnou rychlostí vpřed

Přemítám jaké to vlastně bylo.

Jsem v bezpečí

Relativně šťastný

Úspěšný...

Jen sil mě ubývá každým dnem a každou minutou.

Vždycky jednou za čas musím zajít na skleničku

s vědomím , že až dospěji k neviditelnému bodu

octnu se zase mezi kamarády které jsem opustil a lidmi co jsem nechal za sebou.

Ráno se pak probouzím

se známou slanou pachutí v ústech a

tmavým flekem na polštáři,

Od krve kterou už nikdo

nezastaví.


Too little blood I have and yet it seeps out of my mouth.

Strand red slowly, unwearyingly running down

Every word increases the pain so I keep my mouth shut.

Naked, ashamed and helpless

I am watching flunkies in uniforms

Franticly looking for something.

I can see a piece of a hundred dollar bill sticking out of ruptured toothpaste container.

Luckily effluent paste quickly covers the only evidence of

Our ill feelings towards socialistic republic.

In next thirty minutes I am standing in the hall with our 3 year old Tomas.

He is crying for his mammy whom

is still being interrogated struggling to convince

those numbskulls that her blindness is a real condition

and she really is having no intentions to make any mockery of the republic.

I am explaining to Tomas that this is just a game when he whispers;

“Daddy I want wee wee.”

I take his hand but a soldier in uniform blocks the bathroom door.

Without the word cocks the machinegun and points...

I will never forget those uncomprehending fearful eyes staring at me and the

soldier ready to do whatever it takes.

I will never forget the hatred and the strength penetrating my entire body.

“You see Tommy, it is just a game.” I say and with quite a satisfaction let

him take a leak into a big planter next to soldiers leg.

Years later

Highway 101 full speed ahead and

I am still looking back thinking how it was, wondering..

I am safe now

Relatively happy

Successful

But still weaker every day, every minute

From time to time I have to go and have a few.

Knowing that when I hit the invisible mark I’ll slide back

To my friends and all people I used to know and left behind..

Then I’d wake up to the morning

With a familiar salty sensation in my mouth

And a strange red stain on the pillow

Still feeling the blood

Oozing


Autor: Ivan Suchel | úterý 24.6.2008 18:40 | karma článku: 9.04 | přečteno: 1079x


Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Poezie a próza

Liběna Hachová

Splněná přání

Hele, padá hvězda, honem si něco přej! Před týdnem, z neděle na pondělí, padaly hvězdy. Noc splněných přání. Co jste si přáli Vy?

19.8.2018 v 21:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 63 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Ega hry šálivé

Každý, kdo chce na tomto světě něco znamenat, musí něco mít. Třeba vilu na dobré adrese, bourák v garáži, diplom z plze..., ehm, z dobré univerzity. Nebo aspoň kabinku na koupališti. Ovšem – a na to pozor – za skokanským můstkem.

19.8.2018 v 20:44 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 111 | Diskuse

Libor Čermák

Inlajnový duch: Chyťte zloděje!

„To jsme tedy s těmi bruslemi na nohou dopadli,“ povzdychl si Martin Rosťovi. "Takhle znevýhodněnou skupinu, jako jsou inlajnisti, jsem teda dost dlouho neviděl. Nikam nás do obchodu na nich nechtějí pustit!“

19.8.2018 v 6:13 | Karma článku: 6.54 | Přečteno: 261 |

Martin Duplák

Němý sen (báseň)

Interpersonální konflikty - hybatel lidským myšlením. Přítomny i v svobodomyslném a morálním jedinci.

18.8.2018 v 19:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 51 | Diskuse

Klára Hlůžová

O myši, která chtěla být výjimečná

Uprostřed širého pole žila myš, kterou už nebavilo být jednou z mnoha a chtěla se začít od svých kolegyň odlišovat. Stále přemýšlela nad tím, co by mohla dělat jinak a pak jí to došlo.

18.8.2018 v 7:54 | Karma článku: 13.11 | Přečteno: 327 | Diskuse
Počet článků 39 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1675
Jsem Kladeňák jako poleno, ale už dvacet let žiju v Kalifornii. Trochu písmák, trochu potrhlo, deset let za volantem v kladenské Jednotě. A taky muzikant, kdysi jsem hrál se Samsonem v kapele Máci, v Americe se živím porůznu, teď třeba dělám ajťáka pro sociálku. A kromě toho básňuju a taky trochu přednáším. Máme s kamarádkou Martinou kapelu The Bad Czechs, se kterou hrajeme pravidelně v Benicia a okoli San Francisca. www.umimone.com




Najdete na iDNES.cz