Úterý 13. dubna 2021, svátek má Aleš
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 13. dubna 2021 Aleš

Variace Na Petra Bezruče / Ūtěk

24. 06. 2008 18:40:10

Tak málo krve mám a ještě mně teče z úst

stroužek tmavé rudé barvy stéká po tváři dolů.

Každé slovo bolí a tak radši mlčím.

Nahý, slepý svou vlastní bezmocností a studem

pozoruji pohůnky v uniformách i bez

jak se horečně snaží něco inkriminujícího najít.

Z roztržené tuby zubní pasty vykukuje růžek stodolarově bankovky.

Naštěstí vytékající pasta milosrdně uschová jediný

důkaz naší zášti vůči socialistické společnosti.

Za další půlhodinu už stojím v hale s naším tříletým

Tomášem. Pláče a chce zpátky k mámě.

Ta ještě někde u výslechu musí dokazovat, že opravdu nevidí,

a že nemá v úmyslu poškodit republiku.

Snažím se Tomášovi vysvětlit že, je to jenom hra na vojáky, když se mě s lítostí

svěří že se mu chce čůrat.

Vedu ho ke dveřím a tu nám zastoupí cestu mladý voják v uniformě.

Beze slova cvakne uzávěrem samopalu a zamíří...

Nikdy v životě nezapomenu na ty nic nechápající dětské oči plné strachu

jako nikdy nezapomenu na ke všemu ochotného vojáka s kamennou tváří.

Nezapomenu na nenávist a sílu, která mě z ničeho nic prostoupila celým tělem.

“Vidíš Tome, je to jenom hra”; říkám a s dost velkým zadostiučiněním ho nechávám vyčůrat

do velkého květináče u vojákových nohou.

O mnoho let později na silnici 101 plnou rychlostí vpřed

Přemítám jaké to vlastně bylo.

Jsem v bezpečí

Relativně šťastný

Úspěšný...

Jen sil mě ubývá každým dnem a každou minutou.

Vždycky jednou za čas musím zajít na skleničku

s vědomím , že až dospěji k neviditelnému bodu

octnu se zase mezi kamarády které jsem opustil a lidmi co jsem nechal za sebou.

Ráno se pak probouzím

se známou slanou pachutí v ústech a

tmavým flekem na polštáři,

Od krve kterou už nikdo

nezastaví.


Too little blood I have and yet it seeps out of my mouth.

Strand red slowly, unwearyingly running down

Every word increases the pain so I keep my mouth shut.

Naked, ashamed and helpless

I am watching flunkies in uniforms

Franticly looking for something.

I can see a piece of a hundred dollar bill sticking out of ruptured toothpaste container.

Luckily effluent paste quickly covers the only evidence of

Our ill feelings towards socialistic republic.

In next thirty minutes I am standing in the hall with our 3 year old Tomas.

He is crying for his mammy whom

is still being interrogated struggling to convince

those numbskulls that her blindness is a real condition

and she really is having no intentions to make any mockery of the republic.

I am explaining to Tomas that this is just a game when he whispers;

“Daddy I want wee wee.”

I take his hand but a soldier in uniform blocks the bathroom door.

Without the word cocks the machinegun and points...

I will never forget those uncomprehending fearful eyes staring at me and the

soldier ready to do whatever it takes.

I will never forget the hatred and the strength penetrating my entire body.

“You see Tommy, it is just a game.” I say and with quite a satisfaction let

him take a leak into a big planter next to soldiers leg.

Years later

Highway 101 full speed ahead and

I am still looking back thinking how it was, wondering..

I am safe now

Relatively happy

Successful

But still weaker every day, every minute

From time to time I have to go and have a few.

Knowing that when I hit the invisible mark I’ll slide back

To my friends and all people I used to know and left behind..

Then I’d wake up to the morning

With a familiar salty sensation in my mouth

And a strange red stain on the pillow

Still feeling the blood

Oozing


Autor: Ivan Suchel | úterý 24.6.2008 18:40 | karma článku: 10.78 | přečteno: 1079x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Poezie a próza

Miroslav Pavlíček

Dobrý den, majore Gagarine

Tu skvělou píseň napsal Jaromír Hnilička. Skvělý „chorusák“ neméně skvělého Orchestru Gustava Broma. Jmenuje se "Pocta kosmonautovi" a nazpíval ji sám pan kapelník.

12.4.2021 v 9:04 | Karma článku: 28.99 | Přečteno: 504 | Diskuse

Zdeněk Pokorný

Totalitní myšlení ,nežít ve lži, nejen za komunismu tě policajt zmlátí.

Začlo to nevinně na "čekteku"..několik policejních jednotek a mlácení dětí pendrekem. Po letech v boru co banda romů vzala mačety...policejní jednotky plus vodní dělo...dnes bez roušky venku a dle zákona kriminálníkem. NE totalitě

11.4.2021 v 9:35 | Karma článku: 7.47 | Přečteno: 300 | Diskuse

Jan Šik

Jak jezerní obluda zjistila, že je krásná

V čem spočívá tajemství krásy? Hledáme ji ve svém okolí, ve věcech a lidech kolem nás. Zapomínáme, že hledat bychom ji měli hlavně sami v sobě.

10.4.2021 v 18:00 | Karma článku: 8.19 | Přečteno: 207 | Diskuse

Luboš Vermach

Dívčí nožka se občas, jakoby náhodou, dotkne lýtka pána odnaproti

A nejenom to, ale mnoho dalších lákadel lze v Praze nabídnout zahraničním hostům. Jen musí být vše pod kontrolou. Jinak dopadnete jako dva afričtí zdravotníci, jež se vypravili za atraktivní blondýnkou, že si s ní vypijí pivko ...

10.4.2021 v 16:59 | Karma článku: 14.34 | Přečteno: 888 |

Milan Hrdlička

První pomoc

Sluncem zalitá jižní Morava. Lednický park, Pálava, Mikulov, do dálky se táhnoucí vinohrady... Spousta vzpomínek a zážitků z dětství. O jeden z nich se teď s Vámi podělím.

10.4.2021 v 13:53 | Karma článku: 13.16 | Přečteno: 256 | Diskuse
Počet článků 39 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1678
Jsem Kladeňák jako poleno, ale už dvacet let žiju v Kalifornii. Trochu písmák, trochu potrhlo, deset let za volantem v kladenské Jednotě. A taky muzikant, kdysi jsem hrál se Samsonem v kapele Máci, v Americe se živím porůznu, teď třeba dělám ajťáka pro sociálku. A kromě toho básňuju a taky trochu přednáším. Máme s kamarádkou Martinou kapelu The Bad Czechs, se kterou hrajeme pravidelně v Benicia a okoli San Francisca. www.umimone.com

Najdete na iDNES.cz