Ústí nad Labem 12/03/86

V nádražní restauraci... opilá žena hasí svou žízeň.

 
Klábosí, kleje, hartusí

a pivní pěna

sedí jí u pusy.

Blíž k hrobu než k životu,

oplzlá ošklivost celého světa

je její obličej.

Já prostě nevím, jak tohle vykřičet.

Její rty jak pečeť jízlivosti

a ani pes tak neumí zavrčet......

Má krásná ženo

jsem rád, že

jsi.